Englishajs Pá 3. únor 2012, 01:36:10 CET kde?
Atacama
Trochu jsme ted poskocili na jih :) Nachazime se v nejsussi pousti sveta Atacama na severu Chile a posouvame se podel more smerem na Santiago de Chile. Mestecko Iquique si uzivame z 3 hvezdickoveho hotelu, ktery nam zaplatil moc prima pan Ivan co nas sem dovez :)
Jeste nez jsme odjeli z Limi stihli jsme na ulici potkat ceskeho dakarskeho motocykloveho zavodnika Jana Veseleho a zasli s nim na caj, takze jsme se dovedeli posledni zpravy z domova a taky spoustu zajimavosti ze sveta Dakaru. Pak uz jsme se vyvezli na kraj Limi autobusem a v pousti zvedli palec. Cesta vede na jih suchejma cernosedivohnedejma kopcema v kterejch jsou od obzoru k obzoru ohromny spousty farem na kurata. Kure je v Peru suverenne nejoblibenejsi maso a pro ukojeni obrovske poptavky je tech farem neskutecny hromady. Vypadaj trochu jako nase kraviny rek bych ze ta budova je i tak stejne velika. Jen jsou jich tady vedle sebe stovky az spis tisice. V ty vcelku osklivy pousti plny smeti vypadaj extremne nehezky. Zivot kurete od narozeni na pekac je pry 28 dni. Rozsvitej mu svetlo ono zacne jist, pak zase zhasnou a ono usne a takhle to de ten jeden mesic.
Protoze osobni automobilova mezimestska doprava v Peru temer neexistuje, byli jsme odkazani na kamiony. Provoz je slozenej z asi tak 70% z autobusu, minibusu a vsemoznejch taxiku a zbytek jsou kamiony. Nastesti vcelku stavi a se posouvame rychle podel pobrezi az do mesta Nazca kde zatacime do vnitrozemi zpatky do hor smerem na slavne Cuzco. Prejet kordileru neni uplne sranda, cesta se klikati a sedlo hodne pres 4000mnm je plne snehu, takze nam to do Cuzca trva nekolik dni. Kamionaci jsou ale moc hodny a vetsinou nas nechaj spat s nima v kabine na druhe posteli, takze cestovani mame komfortni. V Cuzcu si poprve za celou cestu vyzkousim jaky je to bejt nemocnej a z nakyho neznamyho duvodu me popadnou 40C horecky. Popojedem kousek za mesto do prvni vesnice, kde se Verun tak dlouho pta na urade, kde by se mohlo dat spat, az to nevydrzi a z obecni kasy nam zaplati hotel. Neuveritelne. Dekujem. Tam se poradne vypotim a hned je lip.
Z Cuzca uz vede vcelku pekna silnice bez nejakejch extremnich stoupani a klesani podel potoka az k jezeru Titicaca. Krajina trochu vyschla a pripadame si jak v mongolsku. Jen misto koni a koz se tady pasou ovce a lamy. Bolivijske hranice probehnou hladce a tak se ani nenadejeme a jsme v La pazu, kde se opet snazime sehnat mapu Chile nebo Argentiny, protoze jsme uz vyjeli z nasi velke mapy severu jizni ameriky, kterou jsme nasli v Paname. Opet zadne stesti a tak vyjedem kousek na jih a po jedine asfaltove silnici, ktera vede do Chile z mestecka Patacamaya zamirime k mori a opet do pouste, tentokrat Atacama. V bolivii bylo nakonec opravdu jeste o kousek levneji nez v Peru a tak jsme si chvilku dokonce dopravali hospodskou stravu a ani az tak moc nevarili.
Za to po prekroceni hranic do Chile se nam panenky trochu protocili z cenama uplne v jinych cifrach. Napriklad menu se v Peru dalo poridit i za 2 soly (asi $0.70) zatimco tady v Chile jsme ho jeste nevideli pod 2000pesos ($4). Prechod z Bolivie do Peru je pres krasny horsky prusmyk s jezerema, ohromnyma zasnezenyma horama a pod nima se pasoucima lamama. A potom ohromnym sesupem, kde se na asi 100km spadne o 4500m na hladinu more.
V prvnim Chilskem mestecku Arica opet shanime mapu Chile a zase bez uspechu. Z toho plyne ponauceni az sem nekdo pojedete, urcite si mapy vezte sebou :) U toho hledani potkame prima chlapika Toma z Alabamy a jednu noc s nim prekempujeme na plazi. Povida ze bejval 8 let vegetarian a nepil alkohol, az tak jednou jel do cech na maraton sponzorovanej cernou horou, kde kazdej zavodnik mel jako darek 8 piv na den. A moc dlouho to nevydrzel :) Zasli jsme si teda i na jedno chilsky pivo. Cerna hora je prej lepsi :)) Z Arici je to do dalsiho mesta na jih asi 300km pousti kde vubec nic jinyho neni, takze stop nekam do pulky je temer nemoznej :) Chilan Ivan nas komfortne sveze celou cestu, v Iquique zaplati hotel a jeste nam da penize at si prej zajdem na neco dobryho. Asi uz musime vypadat pekne zubozene :D
Docela prijemny je, ze po priblizne 4 mesicich uceni spanelstiny uz jsme ve fazi, kdy umime spanelsky lip, nez temer vsichni zdejsi lidi anglicky. Takze uz anglictinu temer ani nezkousime. Po chvilce koktani stejne prejdeme do spanelstiny a vcelku pekne uz si popovidame. Je to krasny, ze od Mexica mame porad jen jeden jazyk a ne jako nekde v Asii, kde kazdej stat zacina uceni zase nanovo. Muzem si tak uz s lidma povidat konecne i o necem jinem nez jen kolik co stoji a kdy prsi a kdy neprsi. Treba v Bolivii nas docela desily zapalene prednasky o bezbrehych vyhodach socialismu. Kam se ted zda se Bolivie ubira.
Atacamou se budem porad posouvat na jih az kamsi pod Santiago de Chile, kde se presunem do Argentiny a budem pokracovat dal na jih az konecne do Ohnove zeme. Patagonska zima uz se nam trochu blizi a tak zkusime ted popojet trochu rychlejs, jestli to teda pude :), abychom nekde na jihu nezamrzli do ledu a nemuseli cekat do jara :)
ajs Út 24. leden 2012, 15:30:17 CET kde?
Cestou necestou
Z Cajabamby porad dal na jih jsou hory a moc krasna krajina. Mraky a mlha nam vetsinu vrcholu sice schovali, ale obcas nekde nejaky vykoukl a tak zbyl aspon ohromny prostor pro fantazii :) Cim vic na jih tim jsou hory vetsi a silnice mensi. Peru je plny nerostnejch surovin a s jejich tezbou si tady hlavou nelamou, takze cesta je lemovana ohromnejma dolama na zlato a jiny kovy. Obcas chybi pulka kopce a brzo urcite bude chybet celej podle tempa jakym se zda ze kutaj. Za chvilku nam zmizel asfalt a jelo se jen blatem. Nakonec jsme se dostali na krizovatku smerem na Santiago de Chuco. Kde uz byla silnice hodne uzoucka a blativa. Na nasi mape sice porad kresli cestu stejnou barvou a pisou - main road, ale realita je evidentne dost jina. V Santiagu jsme prespali na namesti pod striskou ve ktery byl jeste pred par dnama betlem a rano se trochu zapotili s hledanim smeru, protoze udajne dal smerem na Huaraz vedou dve silnice. Rikal to vsak jen nekdo a kazdej rikal neco jinyho co se tyce provozu, takze bylo dost tezky rozhodovani. Jednu cestu jsme vybrali. Uz ale tusime, ze budeme mit slusny trable s provozem a tudiz stopem. Silnicka uz je spis jen polnacka a to jeste pekne derava. Vahame zda se tudy vydavat, nebo ne (po pobrezi more vede krasne rovna asfaltova panamericana, kterou ted vlastne kopirujeme v horach, protoze nas ta poust a horko zas az tak nenadchla :) ), ale nakonec to zkusime. Problem je v tom, ze do dalsiho bodu s vetsi silnici je to asi 350km takze pochodovanim vcelku na dlouho :)
Aut opravdu malinkato a tak pochodujem, obcas nas nekdo kousicek popoveze a mezitim si aspon muzem uzivat vyhledy. Kazdej den odpoledne prsi a jednou se nam povede dokonce objevit krasnej senik na schovani. Uz se vidime jak na vonavy slame budem hezky spat, ale nakonec se z pole pride schovat taky rodinka majitele a chvilce povidani s nima nemuze bejt o zustavani ani rec, musime k nim domu. Jsou neuveritelne zlaty a na cestu nam dokonce nabalej pytel brambor. Sikovne zarizeno maj, ze v kuchyni (coz je oddelenej domecek, kde se vari na ohni) bydlej krome hrncu taky Cuyove. Cuy je zdejsi pochoutka. Vypada neco krizenec mezi mysi a kralikem. Nemusi se teda starat zadny uklizeni, cokoliv ti upadne zem Cuyove okamzite vyluxujou :) Dostaneme ohromny porce jidla abychom prej unesli batohy a spime zase v postylce pod kterou je hromada brambor :) Brambory z Peru pochazej, vsichni se vam pochlubi ze jich tady maji asi 300 druhu a vsechny co jsme zatim ochutnali jsou obzvlast dobroucky :)
Dal se cesta jeste trochu vic komplikuje. Nekolikrat sleze do hlubokyho udoli k rece a pak zase na druhy strane vyleze nahoru. Prevyseni mezi sedlem a rekou je leckdy vic nez 2000m. Porad pochodujem ale z tech dvou aut co za den projedou nas vetsinou jedno veme a tak se i vozime. Zvlastni je pozorovat jak se tady moooc investuje do venkova. Silnice ze by clovek ani nerek ze po ni naky auto projede vede do vesnicky. Tam ale kdyz se dojde, tak par hlavnich ulic je vybetonovanejch ac auto je ve vesnicce vetsinou tak jedno az dve. Kdyz se doje na hlavni namesti tak clovek jen vali bulvy :) Ohromnej obecni urad a pred nim park se stromama, zahonama, fontanama. Proste hlavni namesti v takovy divocine jak peste na oko. Vsechno kolem na rozpadnuti, ale obecni budova a namesti zari do daleka. I mimo vesnicky kazdej jeden baracek ma elektriku (i ty nekde kdo vi kde v horach), u kazdyho baraku je venku kohoutek s tekouci !pitnou! vodou a vcelku hezka prefabrikovana barevna kadibudka. Na venkove maj prosto kolikrat konfort jakej nemaj ani ve meste. Vylidnovani to moc nezabranuje, ale treba ho to trochu brzdi a aspon se tam tem starsim lidem co tam zustavaj zije lepsejc. Kdovi kolik lidi tu zbyde za takovejch 20 let.
Nebudu vas uz trapit detailama, nakonec jsme tu cestu samozrejme projeli a dostali se az na asfalt. Moc krasny. Spoustu z tech 350km jsme usli a tak jsme aspon neco videli. Chvilkama po hrebenech hor, chvilkama uzouckejma kanonama podel reky. Pokud mate cas jako cestu jak prijet do Huarazu vrele doporucujeme. Vetsina lidi ani nevi ze tam naka cesta vede :) Porad dokola se ptaj kudy jsme do toho Huarazu vlastne prijeli a odpoved porad nechapou :) Pred mesteckem Caraz se objevil najednou asfalt a zacli trochu jezdit auta. To uz projizdime pod nejkrasnejsi zdejsi horouc Alpamayo a potom nejvetsi horou Huascaran, ze kterych bohuzel temer nic nevidime kvuli mrakum a na vecer skoncime v huarazu. Mame v planu aspon na chvilku vyrazit do hor. Zabydlime se na namesti a pred ohromnym uradem si varime veceri. mame vcelku uspech a tak za nedlouho chvili pulka uredniku a urednic dela publikum. Nekolikrat vypravime nas pribeh a ptame se kde se da rozumne spat jinde nez v hotelu. Nakonec se doptame a jedna pani nas posle do jakesi tajemne beneficencie. Moc netusime co to vlastne znamena, ale ze prej tam maj dokonce i postel a je to bezpecny :)
Chvilku nam trva se na beneficencii doptat, ale nakonec stojime pred starickym domeckem hned vedle obchodu s rakvema, ktery jsou vystaveny vsude na chodniku kolem kramu, aby je clovek nahodou neprehlid a mohl si dobre vybrat. Tukame a holcina co otevre se divy jen trosku, kdyz ji tlumocime nase prani. Ze prej postel je. Vlezem dovnitr a zatimco vola a pta se dostanema postel. Konecne zjistujeme co je beneficencia. V podstate domov duchodcu :) Mame postel mezi asi 15 uplne starickejma babickama a dedeckama :D :D Holcina se dovola sefovi, kterej nas chce videt a tak jedem do jeho kancelare, kde nas privita v trune a vyslechne si s udivem nas pribeh. Je vcelku prekvapenej, ale spani samozrejme neni problem a ze nas jeste zvou na snidani :) Uzasny.
Noc s babickama a dedeckama probehla vcelku poklidne a snidane taky. Rozhodne s nima bylo spoustu srandy :D Vyprava do hor smeruje k jezeru Churup (4450m.n.m.). Dvou denni prochazka moc prijemna na ktery ani moc nezmokneme ani nic moc nevidime, ale stejne je v horach krasne :) Po jezeru sebehnem zpatky do Huarazu a odstopujem kousek na jih do dalsi vesnicky, kde nas nechaj prespat na obecnim urade. Vcelku se o nas zatim tady ty obecni urady staraj hezky a tak jsme si nekolikrat rikali, jak pak bychom asi pochodili u nas kdybychom prisli na urad a chteli nocleh zadarmo :) Asi to budem muset nekdy vyzkouset. Pak uz se ani nenadejem a na jedno auto jedem az do Limy. Po ceste nam chlapik jeste stavi na fotky a pozve nas na obed, kterej stoji temer presne stejne penez jako jsme utratili zatim za celej 2 tydenni pobyt v Peru :-O Pecena kachnicka a zdejsi preslavne sevyce vsak chutna naprosto uzasne.
V Lime jsme nasli bydleni u uzasne rodinky, ktera se o nas stara jako o vlastni a tak nam vubec nic nechybi. Krasne odpocati ted vyrazime dal na jih do Cuzca a potom kolem jezera Titicaca do Bolivie. Snad nas pocasi pusti i nekam do hor :)
ajs Út 10. leden 2012, 18:06:25 CET kde?
Vsichni dobri lide
Dneska vam budem povidat o dobrych lidech. Potkavame jich denne spoustu a abyste nezapomneli ze jich je svet plnej, tak vam o nich napisem :) Stopovani v Ekvadoru je poradnej fofr. Zemicka vcelku malinka (asi 4 Cesky republiky :) ), silnice paradni, docela slusnej provoz a lidi hodny. Za prvni den jsme z Quita ujeli skoro az k hranicim a k veceru zkousime jeste kousek popojet. Zastavi nam chlapik v prastarym Uazu. Chvilku si povidame jak se kdo ma a pak se zepta kam jedem a jestli chvatame. Rikam ze ne a tak at prej hopnem dozadu do auta. Sveze nas na svoji farmu, kde je spousta ovoce a strecha. Muzem si tam odpocinout a zitra jet dal. S radosti prijimame. Na farme je rozestavenej baracek dokonce uz ale s postelema, brambory, blumy, nektarinky... No nocleh idealni. Vsechno nam ukaze a jede domu. Uvarime si veceri a on prijede zpatky s dcerou. V krbu zapali ohen a povida nam, ze ma dva kluky, ktery taky jezdej s batuzkem po jizni americe a tak ze vzdycky kdyz naky takovy lidi vidi tak se jim snazi pomoc. Presne jak mamka doma, vzdycky kdyz se vratim zpatky, tak mi povida kolik vsech stoparu vzala a ze taky kvuli nim se mi stopuje dobre :) Dik.
V poslednim meste Ekvadoru vymenime penize na peruansky a zbyde nam 12 centu. Banan obvykle stoji 15 centu, kdyz je velkej. Verun teda zkousi vyprosit jeden banan. Chlapik se na nas koukne usmeje se a da nam dva ohromny banany :) S bananama v ruce vyrazime na stopa. Prvni auto je taxik a rovnou se pta jestli jedem na hranice. Povidame ze jo, ale ze nemame penize na cestu. Chvilku se zamysli a povida ze to nevadi, ze si mame naskocit. Hranice probehnou neuveritelne hladce, prejdeme most a jsme v Peru. Policajt nam da razitko do pasu, podivi se ze jedem stopem a popreje stastnou cestu. Ujdeme asi 100 metru v Peru za posledni baracek, kterej je hospoda. Jak jdeme kolem, sedi venku na zahradce tri peruanci a mavaj na nas. Dojdeme k nim. Chvilku si povidame, ani se nenadejem a sedime s nima u stolu, pred nama flasku piva a uz nam objednavaj Ceviche coz je nejvyhlasenejsi peruanska specialita z morskejch potvor. Ochutname tri druhy piva, naperem si brisko a celou dobu nas vitaj v Peru a prejou nam vsechno dobre. Pak se jen zvednou vsechno zaplati a jdou zpatky do prace. Dekujem.
U silnice si chvilku postojime, protoze provoz je tu uplne mizernej a kdyz uz naky auto jede je to taxik a narvanej az nad strechu. Najednou se pred nas s silenym rachotem postavi 40-ti letej Datsun a tata ze synem co z nej vylezou se s nama daj do reci. Rikame ze jedem stopem a odkud a kam a tak dale. Povida ze tady moc stesti se stopem asi nenadelame vytahne z kapsy penezenku a da nam 10 solu (1 sol/slunce = 8 Kc ) ze s tim to pude lip. Kupodivu ma pravdu a za chvili se vezem naprany v kufru s pytlema plnejma mangousu. V prvnim mestecku ( Sullana ) jsme uz za tmy. Je to uplne cistocista poust i s dunama a strasnej blazinec. Prasny cesty plny trikolek, lidi, muziky, smradu a vuni. Ptame se kde se da spat a tak nas zaveze ke svymu druhymu domecku, ve kterym nebydli a necha prespat na "zahrade". Rano prvni pani ktera jde kolem se s nama da do reci a ze kdybychom cokoliv potrebovali, ze bydli za rohem.
Vezmem trikolku na konec mesta a uz se vezem v kamionu az do dalekeho Ciudad de Dios. Pres celou poust. Chlapik ridi asi 20 hodin denne 6 dni v tejdnu a tak kupodivu trochu klimba. Ma na to ale specialni ritual. Vysvetluje nam, ze nektery ridici pijou kolu a kafe, ale to prej neni dobry na zdravi a tak on vytahne igelitku plnou listu koky a zacne zvejkat. V puse si udela takovou ohromnou kouli a porad zvejka, do toho si obcas zapali cigaretu a aby toho nebylo malo, tak to zapiji nakou koralkou z anyzu a potom si takovou specialni jehlou vpichuje do ty ohromny koule nakej roztok z morskejch potvurek. Obcas nakou zelenou stavu vyplyvne do urizly pet flasky a da si dalsi hrst listu. Jen tak pro predstavu igelitka kokovejch listu asi jako velkej pytel bramburek stoji 10 solu. Umite si prestavit ze po takovym gulasi uz s nim za chvili moc reci neni a tak se krasne kochame okolni poustni krajinou. Jediny vyruseni jsou policeni hlidky, protoze v kamione muzou jet jen dva a tak se verun musi cas od casu schovat za sedacku. :))
V Ciudad De Dios nam ridic Alberto nabidne spani. S diky prijimame. Vysadi nas v parku a odjede vratit kamion na firmu. Zacnem varit veceri a behem chvile u nas stoji klucik a nese nam kus melouna jako zakusek. Neuveritelne. Noc je trochu komarova a tak si v obejvaku postavime vnitrek stanu a pak uz spime jako miminka. Rano si projdeme trh a vypravime se na silnici, ktera vede od pobrezi do hor - And. Podel more je cesta o moc blizsi ale to horko a rovina neni uplne nic pro nas a tak to vememe oklikou pres hory. Znate to. Je to sice dal ale za to horsi cesta. Asi pul hodiny nic nejede a pak najednou kamion plnej plynovejch bomb. Kabina je plna a tak se tentokrat pred policajtama musime schovavat oba, ale za to mame cestu i s vykladem a prestavkama na fotky. Kam se hrabe turisticka tour. :) Svezem se poradnou dalku do nitra And a vyskakujem v mestecku San Marcos. Zajdem si na trznici na veceri. Jedna pani na nas hned z dalky mava a tak ji zkusime. Davame si jako obvykle jedno menu dohromady (3.5 solu). Kdyz pani vidi, ze to jime dohromady, dostanem jeste jeden dzus z kukurice, dalsi polivku a kdyz dojime druhy, tak jeste i pridano. Kdyz platime, tak si za zadnou cenu nechce vzit ani desetnik navic. Zitra prej bude velikej trh a tak se mame prijit podivat. Jeste se s nama chce vyfotit jeji dcera a pro spani nas posilaji na namesti.
Par lidi si nas prehazuje sem a tam a nekoho hledaj. Kdyz ho najdou mame krasny spani na fare primo na namesti a dokonce v posteli. Trh nas nadchne jak obvykle. Uzasnej blazinec plnej lidi, vuni, zvirat, ovoce a slunicka. Spoustu lidi se s nama objima a vita nas v Peru. Nekde jsem kdysi cet: "A kdyby nebylo trzist, nebyly by hory tak tiche a krasne" a vzdycky si na to na trhu vzpomenu. :) Lidi moc prijemny, foceni jim nevadi, obcas se jen zeptaj do ktere zeme fotky poleti a pak jeste podekujou. Ceny neuveritelne. Hromada (asi tak tri hlavy) skveleho mistniho cesneku za 1 sol. 4 veliky manga za jeden sol. Brazilska maceta i s kozenym rucne delanym a zdobenym pouzdrem 30 solu. Jdeme k pani na obed a dostaneme zas takovej nasup, ze to skoro nesnime. Dokonce ochutname i dalsi mistni specialitu, kterou je pecenej Cuy (neco jako morce). Dekujeme.
Na stopu za vesnici si vesele louskame buraky a hned druhy auto (po asi pul hodine) nas nabere. Popojedem do dalsi vesnice, kde zalezem do policejni stanice na party ku prilezitosti povyseni trech policajtu. Za zavrenejma dverma (ani fotit nemuzu jak se boji ze by se to proflaklo) se vypije hromada piva a sni celej kotel plnej spaget. Srandovni jak jsou ty policeni stanice vsude po svete stejny. V gruzii, v cechach nebo v Peru. Stejnej neosobni neutulnej prostor a vcelku mili policajti, ktery jsou na silnici neprijemny jak noc, ale za zavrenejma dverma by se rozdali.
Kdyz piva dopijem, sofer Jose nam nabidne, ze muzem zustat u nej doma jestli chcem. S diky prijimame a dalsi noc preckame s jeho synem, kterej nas pohosti mlikem z plechovky. Verun po vsech dobrotach trochu beha na zachod a tak se rozhodnem zustat na farme s cunikama a spoustou ovoce jeste jeden den na zotavenou. Dneska uz uhanime zase na jih do Cajabamby, ze ktery vam piseme o tom jak denno denne potkavame neuveritelnou spoustu uzasnejch lidicek. Dekujem. Je na tom svete opravdu krasne...
ajs Út 3. leden 2012, 06:46:20 CET kde?
Na jizni polokouli
Tak uz jsme konecne na jizni polokouli. Vzhledem k tomu, ze severni amerikou se jede tak nak spis jihovychodne a ted uz temer presne na jih, tak uz jsme ale davno za pulkou cesty, skoro mozna uz i ve dvou tretinach, ale to se tezko odhaduje. Kazdopadne uz vam ale ted pravdepodobne az do konce cesty budem psat hlavou dolu. Co se tyce vzdalenosti, ve meste Quito jsme prolomili 31 000km od Whistleru.
S klukama punkacema v Medellinu jsme si dali bramborovej salat a jeste se domluvili ze si vyperem. Trochu nas prekvapilo, jak to vlastne funguje. Kluci porad nekam volali a neco povidali, ze zamluvi pracku na celou noc a vyperou si vsichni, ale to sme porad jeste nechapali. Pak najednou prisel vecer a chlapik na motorce v ukrutnym slejvaku privezl pracku a postavil nam ji na balkon :) Tomu rikam servis. Uz sem vam myslim rikal, jak tady clovek prichazi ke kniham jak slepej k houslim a dalsi knizka, ktera se mi dostala do ruky je English Patient od chlapika Michael Ondaatje. Kdyz ji nahodou nekde zahlidnete urcite si ji nenechte ujit. Ac vetsinou moc valecny knizky nemusim, tak tahle se povedla moc. ;)
Cely vymydleny jsme se vypravili na stopa a vcelku se darilo. Hned prvni kamion nas prevezl uplne poradnej kus a jeste navic ho ridil Papa Noel (tak se tady rika Jeziskovi). Zastavoval nam na foceni, vsechno nam krasne vysvetloval, co kde je a kupoval mnamky kolem cest. Kdyz uz sme byli poradne naprany vsim tim ovocem, tak nas dokonce pozval na obed. Dekujeme. Panamericana z Medellinskych hor vede na jih do udoli reky Kauka, kde ve meste Cali bylo zas poradny horko, proti Medellinskemu chladku, ale dlouho jsme se tam nezdrzeli a dalsi mala zastavka byla az ve meste Popayan, kde nas mistni veterinar s mamkou privezl do mesta v silenem slejvaku, ubytoval doma a jeste nas vecer povozil po meste jako turistickej guide. Trochu nas lidi pred Popayanem varovali, ze prej je tu nebezpecno a vcelku tomu na duveryhodnosti dodalo, kdyz nam na hlavnim namesti hned vedle kostela a radnice ukazali poradne ohorelej barak, do kteryho prej nekdo pred mesicem dal bombu a ze se ani moc nevi proc. Pred par dnama taky prej byli nakupovat darky v nakupnim stredisku a najednou se nasla v aute bomba, tak cely stredisko evakuovali a pyrotechnici meli co delat aby ji zneskodnili.
Z Popayanu uz se zas jede pres hory takze misto kokosu a bananu jsou videt spis kamiony plny cibule a brambor. V jedne vesnicce v horach se nam dokonce povedlo se nachomejtnout k tomu jak se na ulici vari vanocni pochoutka Natija (v podstate puding), primo na namesti horel ohen na nem ohromnej hrnec a v tom babicky michaly dobrotu. Chvilku jsme okukovali a nakonec taky jeden talir s mnamkou dostali. Basti se to s takovejma kulickama (bunuelos) co vypadaj jako koblihy, ale je v nich vevnitr sejra. Na prvni pohled zvlastni kombinace, ale veeeelka dobrota :)
Pro zmenu kvuli velikejm lijakum byly ze silnic vsude videt zaplaveny pole a domy az nakonec i cesta zmizela a parkrat jsme museli par hodin pockat, nez cestu odklidi od nakyho sesuvu. Posledni kolumbijske meste Pasto, uz je kousek od hranic a tak jsme se ani nenadali a s vecernim soumrakem jsme prekrocili hranice do Ekvadoru. Vsechno probehlo prekvapive hladce a zadarmo a hned za hranicema nas vzal favorit do dalsiho mestecka, kde nam povedel, ze bus do hlavniho mestea Quita stoji jen $5 a ze bychom si ho radsi meli vzit protoze je tma. Dokonce nam ty penize na autobus i daval. My jsme si ale vytapli na kraj mesta primo k policejni kontrole, ktera nas nechala prespat v malinkatym policejnim domecku u silnice. S benzinovym varicem jsme meli velkej uspech :) Asi by nebyl spatnej byznys je sem dovazet :)
Rano jsme to meli na stopa par kroku a ekvadorci se ukazali podobne mili jako kolumbijci, takze jsme se ani nenadali a se zastavkou v indianskem meste Otavalo s ohromnym trhem na namesti, jsme prekrocili rovnik a navecer byli v hlavnim meste Quito. Ekvadorska krajina vypada jako jedna ohromna zahradkarska kolonie. Vsude se neco pestuje a chova, od kokosu pres brambory az po ruze a kde uz je svah moc velikej, tak se pasou aspon kravy. Prijemny je, ze vsechno se pestuje jen na malejch polickach, takze zadne velke sire rodne lany, ale cela tuze kopcovita zem je rozparcelovana jako jedna velka zelena sachovnice.
V Quitu nas ubytoval jeden uplne prima cecho-americano-ekvadorec Martin. Mesto je ve vejsce 2800mnm, takze krasnej chladek, kdyz teda clovek neni uplne na primym slunicku, ktere tady ma poradnou silu :) Z okna loznice koukame primo na Cotopaxi (5890mnm) s krasnou snehovou cepici a Martin je skvelej kuchar vsech moznejch asijskejch kuchyni, takze se mame minimalne tak dobre jako v sedmi hvezdickovym hotelu. :) Dekujem. Na vanocni besidku jsme se podivali do adventistickyho kostela a potom si uzili obed a veceri s prima ekvadorskou rodinkou a kubancem Borisem. K vanocnimu obedu byl dokonce bramborovej salat, temer presne jako doma konecne s vybornejma kyselejma okurkama ( ty americky smejdy nebrat, maj tam naky uplne jiny chute ). K veceri pak vietnamsky rolky zabaleny v rejzovym papire :)
Po vanocich kdyz nam trochu slehlo jsme se vydali na jih smerem k dvousopce jmenem Iliniza. Ma dva vrcholy Illiniza Sur (5 248 m) a Illiniza Norte (5 126 m). Zatimco na jizni jsou ledovce, poradne strma skala a temer porad mraky a snezeni, na severni je snih jen obcas a v podstate se na ni da vyslapnout bez jakyhokoliv vybaveni. Uz i krajina kolem je moc pekna, trochu se nam dari stopovat, takze ani nejdem z vesnice celejch 9km na parkoviste ve vejsce 3800m. Odtud uz po pesince do sedla mezi oba vrcholy kde je v 4700m chaticka. Vcelku milej klucik se o ni stara a tak nas necha spat ve stanu vedle za $5 a jeste pouzivat vodu a kuchynku v chatce i kdyz noc vevnitr stoji normalne $15 za kazdyho.
Vsude mlha a tak zatim nic moc nevidime, ale rano ve 3 hodiny prosvitaj trochu hvezdicky a vychod slunce kolem 6 hodiny uz nas zastihne peknej kousek na hrebeni nad chatou. Jdeme s jednim klucikem z Chicaga co ma sebou mistniho guida, takze ani zadne bloudeni ve tme nam nehrozi :) Vychod se povede neuveritelne. Zname, az kycovite more mraku vsude pod nama, jen v dalce videt hrbolek Cotopaxi a hned vedle nej vylejza slunicko. Vitr fuci jako o zavod, takze se kolem nas prohanej mraky sem a tam. Chvilku vidime nadherne, chvilku vubec a vetsinou tak akorat, abychom rvali radosti a nevedeli kam driv koukat. Guide s klucinou se brzo navazou na lano a tak je predejdeme a poslednich par metru po snehu se vyskrabem az na vrchol. Malinkej kovovej krizek a vyhled zadnej, ale stejne jsme stastny jako blechy, ze odsud uz se da jit jen dolu :) Nak nas asi zmlsal ten dlouhodobej pobyt u more, tak ted maj cerveny krvinky co delat aby stihly vsude roznest kyslik.
Dole u boudicky jsme za chvili, zabalime stan a cestou dolu potkame minimalne 30 lidi co dou nahoru (chaticka je myslim spis tak pro 20) spoustu si jich nechava ohromny batohy vynaset konikama a my si vcelku uzivame odlehceny verze nasich batohu, pac jsme spoustu harampadi nechali u Martina. Posledni vaha myho celyho batohu bez jidla a vody byla 28kg, takze obycejne bohuzel zas az tak poutnici s lehkym srdcem nebejvame. Budem na tom muset asi nak zapracovat. Aspon ale nevypadaj tak ohromne, kdyz to mam zabaleny v 45l batohu :) Od parkoviste chytnem hnedle stopa dolu do vesnice a pak dalsiho az do Quita, takze se ani nenadejem a jsme zase v pekne hlucny a blaznivy civilizaci.
Jinak je Quito vcelku prijemny mesto, takova hezka nudle priblizne 5km x 50km. Vrele doporucujem vylet na Baziliku. Ohromnej kostel na kraji staryho mesta u kteryho se da vylezt az nahoru do veze s paradnim vyhledem. Je tu paradne levno. Ekvador zatim suverenne nejlevnejsi zeme naseho vejletu. Pro predstavu za $1.5 tady clovek dostane v hospode obed (polivka, druhy a dzus), kterej nam vetsinou staci obema dohromady. Za $0.5 se da koupit treba deset rajcat. S ekvadorskou rodinkou jsme se dokonce dostali za mesto do vesnice na trh, kde se deli veci uplne neuveritelne, jako treba 20 x mango za $1, nebo 1.5kg masa za $2. Benzin stoji 8kc litr. Vladne tu ted totiz dost do leva nakrocenej prezident, jeho nejvetsi kamarad je Kastro a Chavez a trochu si lidi kupuje. Vsude se stavi novy cesty (ktery jsou tu teda uplne paradni), benzin je dotovanej a tak podobne.
Ekvadorska tradice je na silvestra palit starej rok, v podobe takovy papirovo hadrovy figuriny. V podstate neco jak kdyz se u nas palej carodejnice. Jen u nas si k tomu vetsina lidi zajde aspon trochu za mesto, tady silvestr vypada tak, ze uz od rana temer na kazdym rohu hori naka mrtvola a vetsinou ne jen jedna, takze brzo je mesto zahaleny poradne zadumanou mlhou. A kdyz potom s okna sledujeme pulnocni ohnostroje ma vsechno takovej dost neuveritelnej zavoj.
Z Quita zitra rano vyrazime na jih smerem do Peru, kde bychom se radi taky podivali do nejakych hor, ale vsichni nam slibujou destovou sezonu. Tak uvidime, jestli se tam vubec dostanem, nebo budou silnice pod vodou. Ve stredni americe totiz tak nak prave skoncilo obdobi destu, ale tady dole v jizni ted to poradne zacina. Z toho plyne ponauceni kdybyste nahodou chteli podnikat neco podobnyho jako my, co se pocasi tyce bylo by to o moc rozumnejsi jet z Patagonie na Aljasku a ne tak jako my ze severu na jih, aspon teda pokud to chce clovek stihnout za jeden rok. :)
A jestli jste docetli az sem :)) Prejeme vam timto uuuuzasnou pohodu v novem roce a zijte rok 2012 jako kdyby to mel byt ten posledni.
ajs So 17. prosinec 2011, 00:17:35 CET kde?
Que chimba parcero
V prvnim kolumbijskem mestecku, propojenem s okolnim svetem silnicema, Turbu jsme se vykutaleli z internetove kavarny a na ulici si uvarili vybornou rejzi s cibuli. Zatimco Verun varila, dali se s ni mistni do reci a prinesli ji neco k piti. Dokonce si jeste mohla vybrat jakej dzus by si radsi dala :) Uz dlouho nebyla zmena po prejeti hranic tak velika jako tady. Naposled z USA do Mexica se svet vcelku zmenil :) a cela stredni amerika nam prisla tak nak vycemene podobna. Tady se najednou ale zmenilo veci moc. Lidi jsou tu jeste zlatejsi nez byli do ted. Hory poradne vyrostly do vejsky a uz je konecne obcas trochu chladek. Jidlo se trochu zmenilo, ubylo kukurice a zacinaji se objevovat brambory. Silnice jsou plny motorek a poradne deravy :) Jen pro predstavu do dalsiho vetsiho mesta - Medellin - je to 350km a cesta v kamionu trva kvuli diram, kopcum, zatackam a sesuvum zpusobenejm neustalejma destema, 13 hodin. Aspon je cas se kochat trochu okolni krajinou.
My jsme ale tak rychle nejeli :) Za prvni den jsme ujeli 50km za druhej den 25km. Ne ze by tady lidi moc nebrali, ale v podstate nikdo kdo by nas mohl vzit ani nejezdi. Spousty motorek, taxiku, autobusu (jeden nas dokonce vzal i bez penez do dalsi vesnice). Spoustu casu teda prostojime u silnice, kde se kolem nas houfujou domorodci. Vetsinou to zacne detma, ktery jsou vcelku plachy a tak se postuchujou kdo se nas pude na neco zeptat. Ale protoze maj casu dost tak se vetsinou stihnou otrkat a vyptat se nas na vsechno. Jaka zmena treba oproti indianum Kunam, kde deti prosili o penize. Tady nam obcas neco prinesou od maminky - vodu k piti, jogurt, fotku. Vcelku prijemna zmena. Jedeme ohromnejma bananovejma plantazema a cekame kdy uz se konecne objevi slibovane hory. Po bananech zacnou ananasy a do toho trochu pastvin s kravama na mleko i maso.
Po dvou dnech a asi 80km trochu zkejsneme ve vesnicce Mutata, kde si nas na vecer vezme k sobe domu jeden chlapik. Cizincu se tady asi opravdu moc nezastavi. I slovo Europa tu budi rozpacitej usmev a otazky, jestli je to nazev statu nebo ceho. Rano jdeme na stopa brzo a stojime hned naproti hospudce, kde na nas uz od zacatku mavaj. Pomalu se osmelujou a zacnou se vyptavat. Ke kazdymu povidani vzdycky neco dostanem. Nejdriv kolumbijsky kafe, kterymu tady rikaj "tinto" a sladej ho tak silene, ze se ani nemusim premahat kdyz ho piju :) Nakonec to dopadne tak, ze vic sedime v hospode nez stopujem a ochutname spoustu mistnich dobrot. Po pulce dne se nad nama slituje kamion plnej bananu a sveze nas prej az do Medellinu. Cesta uuuzasna, silnice mistama chybi, hory poradny, krasny bourkovy mraky vsude kolem, kdyz se otevre nakej vyhled. Kdyz hory prejedem a sjedem do mestecka Santa Fe de Antioquia je asi pulnoc a chlapik uz nas z nejakyho duvodu dal vezt nechce a tak nas vysadi. Brouzdame se krasnym historickym centrem a dumame kde slozit hlavu, kdyz pridem na namesti uplne plny lidi a na velkym platne se promita film o mexicky revoluci. Je sice poradne budovatelskej a na konci vcelku historickyho filmu dokonce ukazou kourici tovarny a ohromny traktory na polich jako jasnej uspech revoluce. Nicmene atmosfera je moc prijemna a v kine uz jsme vcelku dlouho nebyli. Obzvlast ne v outdoorovym v takovym paradnim historickym mestecku uplne nabouchanym mladejma lidma.
Kdyz film skonci, rozbalime si alumatky u vchodu do kostela, ze si do rana schrupnem s batohama pod hlavou. Ani to nestihnem dodelat a uz se k nam hlasi vedlejsi hloucek punkacu, ze jestli nemame kde spat, ze oni jdou ted nekam jeste do mesta se trochu veselit a pak pudou nekam do naky zahrady ci parku, kde si muzem postavit stan a chrnet tam s nima. Festival je totiz celej vikend, vsechno je zadarmo a tema celyho festivalu je mexicka revoluce. Nevahame dlouho a deme s nima. Usadime se nekde na ulici a najednou se objevi hromada piti. Vsichni pijou lokalni koralku jmenem "candela" co mistni vyrabej doma z cukrovy trtiny. Vcelku dobrej sladkej burcak :) Na kazdym rohu sedi nakej hloucek muzikantu a kolem nich posluchacu, vsude hori svicky, no proste uplne prima atmosfera v historickym centru. Ubytovani v parku je nakonec taky moc povedeny. Je to jakasi zahrada na prodej obehnana ostnatym dratem a v ni asi 20 pribytku od vcelku normalnich "tesco stanu", pres igelitovy pytle napnuty mezi stromama az po lidi valejici se jen tak na desti pod stromem. Nadherny punkovy lezeni. Hori par ohynku na kterejch se vari "sankocha", takova zdejsi polivka ze vseho co te napadne, a do toho bubinky a kytary. Prima bydleni na filmovej festival.
Punkaci co se nas ujali u kostela nas zvou i k sobe domu do Medellinu, kam po skonceni festivalu v pondeli vcelku snadno dostopujem a jejich doupe najdem. Uz jsme s nima skoro tejden a zitra se asi zacnem posouvat dal na jih. Nejdriv sme si poslechli spoustu zdejsi muziky a potom meli docela uspech s ceskou muzikou obzvlast SPS a E!E se ujali :) Piti je tu vcelku zajimavy. Bud se pije rum karibskej a kdyz nejsou penize tak maj rum co se menuje Jamaica, kterej je temer presne stejnej na chut jak nas tuzemak. Oni ho pijou jen z nouze (coz je vcelku casto), ale nam docela chutna. Jeden litr stoji asi 50kc! Dalsi specialita je levny vino z marakuji (2 litry 40kc), ktery smichaj s pivem :))
Medellin je rozplaclej v udoli (1500mnm) mezi vcelku slusnejma horama (3100mnm). Dolu uz davno neni misto na staveni a tak se mesto rozrusta cim dal tim vic po ubocich kopcu, ktery jsou mistama poradne strmy. Cim vejs clovek jde, tim chudsi lidi. Drevenejsi a mensi domecky a blativejsi chodnicky (nekdy skoro skluzavky) mezi nima. Dole v udoli podel reky jezdi metro a z nej vedou nahoru na kopce kabinkovy lanovky uplne stejny jak na horach na lyzovani a jsou normalni soucasti mestsky dopravy. Prima! Na dva dny jsme vyrazili na kopec Santa Helena na vandr. Nahoru masnacky lanovkou a tam uz pekny tapani v poradnym desti a mracich :) na vecer jsme ale nasli moc hezky misto na kemp pod stromem primo na hrane kopce nad mestem. Klukum stan trochu protejka a tak si vzali z domova zaves ze sprchy, kterej sme nad stanem vysponovali a dokonce se vyspali i vcelku v suchu. Dolu uz napul sebehnem a napul sjedem po zadku po pekne zablacenym svahu a dostanem se tak do ctvrti, kam se normalne moc cizinci nedostanou :) Privitani je moc mile a posouvame se vcelku pomalu pri odpovidani vsech otazek a za neustalyho vysvetlovani ze nejsme z USA ale z jinyho kontinentu. :)
Taky jsme se naucili spoustu novejch slovicek, ktery ale bohuzel asi prestanou platit az vyjedem z kolumbie a mozna uz i az vyjedeme z antioquie, coz je poradne hrda kolumbijska provincie v ktery prave prebejvame. Suverenne nejpouzivanejsi slovo tady je "que chimba" co zname v podstate neco jako "po pici" :) proste cokoliv je skvelyho je "chimba", ale prej to radsi nikomu jinymu rikat nemame, ze by to mohl pochopit trochu jinak :)) Dalsi zdejsi slovo je "parcero" coz je v podstate "kamo". To se to pak uci spanelstina, kdyz se v jednom meste neco naucime a v dalsim je vsechno jinac :) Aspon je to ale porad vicemene stejnej jazyk az do Argentiny. Dalsi skvela vec na cestovani v Jizni Americe proti Asii je ze tady temer nikde nepotrebujem viza. Dohadovani na hranicich je sice porad, ale vetsinou nic nestoji a rozhodne se nemusi nekam na ambasadu.
Dneska jsme si s klukama dali vanocni bramborovej salat a zitra se nak dohrabem na konec mesta a pofrcime pres hory a doly smerem na ekvador. :))
